Rok 2022 a dogtrekking - Helena Bayerová
Co pro mě letošní rok znamenal? Hodně změn, hodně příprav, hodně řešení problémů z minuty na minutu, hodně rozhodnutích, které ale nebyly nikdy marný, ani chybný. Rozhodně letošní rok bude o testování, co Darko, co já a mistrák házíme za hlavu, letos opravdu jen co vyjde, těším se hlavně na přátele a kamarády.
Jak začít...... letošní rok a jeho začátek byl ve znamení, kdy přijde veliká ztráta v rodině, odešla mi maminka po těžkém boji, který ale celou dobu zvládala naprosto bravurně, asi vím, po kom jsem takový bojovník a nevzdávám se. Zároveň s tím jsem u sebe řešila únavovou zlomeninu, ale ve srovnání s maminkou, to beru jako prkotinu, i když vím, že to prkotina nebyla, ale tady čas opravdu udělal své a holení kost srostla a je v cajku. Jenže nikdo z nás nečekal, že odejde za maminkou i tatínek, tohle není fér, Velikonoční pondělí - táta prostě uměl odejít opravdu v den, kdy spousty lidí vesele běhají po sousedkách a těší se z jara a z pomlázky.....
A už zase brečím......
No, co jiného, než konečně vyrazit se psy a zkusit vyvětrat hlavu, co jiného by mohlo pomoci, takže jedeme na Krušnohorský - Darko se mnou, Cody s Luckou, Darko před třemi týdny před startem potkal divočáka, no měl štěstí, bylo to jen povrchové. Výsledek - jedna křeč na trase, druhá křeč na trase, palačinky na trase a bylo z toho krásné první místo.
Další závod byl námi pořádaný Rudolf - no co s Darkem, tak půjde s Tomášem, aspoň budu mít čas na pořadatelské radosti...no moc času mi nedali, protože v cíli byli oba nějak moc rychle - Darko opět první místo.
Další závod Šerák - Darko se vrací do svého rodného místa, levou zadní, já tedy na morál, zvládá trasu a opět první, já si vezu domů toho odporného covida a dva týdny na to se chystáme na další závod. Já vím, byla to blbost.
Břidlice - tady to je běhavé, jenže Darko kolabuje, jde k zemi v křečích, něco se děje, vůbec netuším, vypadá to jako epilepsie, infarkt, hypoglykemie...Vrací se mi pohled na Indieho, kterého jsem ztratila na trase jednoho závodu...už ne, tohle už ne! Je jasné rozhodnutí, veterinář a kolečka vyšetření. Závod pro nás končí na 17 km, kde nás vezou do cíle. Jo ale mě se tedy taky běželo pěkně na prd, po covidu nic moc a tepovka lítala k 200 za minutu, takže mi bylo blbě a stejně bych to zabalila tak jako tak.
No a co že je Darkovi? Nic - vůbec nic, je to nejlépe prověřený zdravotně pes na dogtrekkingu, jediné, co z toho vše vyšlo je podezření na to, že neumí jeho tělo pracovat dobře s vitamínem B, takže ho mám ládovat horem dolem béčkem a ono to fakt funguje. Do toho pije pravidelně FitDog a to je jízda za ním jak na bruslích. Tady prostě si neodpustím poděkování MushGo - Helče, která mi naposílala takových informací, za což jí moc děkuji. Dále chci poděkovat Renče Mackové, Ivetce, Petě, Irence, Soo Li, Katce...hele, je vás všech moc, takže všem, kdo mi hrnuli do hlavy rady, postřehy, zkušenosti, co by mohlo Darkovi být, či nebýt, jak se k věci postavit, za držení pěstí, za posílání síly a myšlenek na Darka.... A moc se omlouvám za ty spamy, jak se Darko má, co dělá, co se řeší, jaké měl výsledky...a přesně v tyto momenty pochopíte, že tahle rodina psích lidí, je prostě úžasná a všem moc děkuji, že jste upřímní, vždy přijdete pomoci, nebo aspoň trpíte s námi zraněnými, a nejen longaři, ale i midaři, fakt, tohle je mega banda lidí, co vše prožívají upřímně s vámi. A veliké díky mé rodině, protože když je něco psovi, tak je to jak s děckem, dáte tomu vše a oni vás podrží, takže děkuji Romane, Honzíku, Péťo a Týnko. Vše je v cajku, zkusíme jet dál.......
Další závod Fryšták - Darko letí jako střela, tak, jak mě nechal na Šeráku vyšlápnout si vše za své, tak tady maká, jak kdyby mi ho někdo vyměnil, je z toho první místo a já mám neskutečnou radost za tu změnu.
Poslední závod Lvi - tak tady to bylo rychle a zběsile, Darko vystřelil, že to vypadalo, že na pátém kilometru to prostě v tomhle tempu nedá...ale na trase klasický wellness louže, potoky, takže chladící systém zapojen a Darko pomalu přešel do svého režimu "běžím neeee asi" a já zvedala nožičky. Utíkalo to neskutečně rychle a v cíli jsme byli za světla, jako fakt bez čelovky. Takže první místo a Darko tedy opravdu zaslouží nějaký pořádný mega dárek, to bude drahý, to bude drahý :-D.
No a hele, body do mistráku sečteny,
a to hnědé modrooké potrhlo se mnou vyběhlo celkové druhé místo v MČR
dogtrekkingu v kategorii DTW2. A víte, co je na tom nejhezčí? Že prostě
letos to tak přeci být nemělo, letos to neměl být útok na pozici v MČR,
tolik překážek, tolik bolesti a přeci jen to cinklo. Cestou domů jsem měla
v očích slzy, protože jsem to nemohla zavolat mámě, která se mnou vše
tohle vždy prožívala se slovy: "že se na to nevyse.....v tomhle věku takhle
běhat....ale tedy jsi neskutečná...."
To už neuslyším, už jen ve vzpomínkách a maminko, i tak toho prostě nenechám,
abys mohla i tam za duhovým mostem na nás být hrdá a hrozit prstíčkem, že
jsme blázni, jenom je nás opravdu na tom světě takových víc a já jsem za to moc
ráda. A pozdravuj tam naši kamarádku Alenku, která nás letos opustila nečekaně,
moc nám tu chybí, ale všichni na ní vzpomínáme.
Tohle vše má jedno velké poslání - nevzdávejte se, nenechte se srazit až na dno a když už, tak se zase seberte, protože to dno je jen k jedné věci - k odrazu zpět nahoru. Nikdy nejste sám, když máte kolem sebe rodinu a psy a hlavně přátele, kteří mají stejný nebo podobný pohled na svět jako vy. Nebojte se říct, co si myslíte, požádat o pomoc, udělat rozhodnutí, která na první pohled vypadají jako marnotratnost, ono se to vše vrátí zpět, pak budete rádi za to, že jste tu šanci měli, nepromarnili a pro někoho možná zbytečně plašili, ale výsledek je prostě ten dobrý pocit, že jste nic vlastně nepo.....
Krásný zbytek roku a my jdeme vyhlížet sníh v Polabí, protože chceme vytáhnout saně a zase si rozbít tlamy v zatáčkách......teda já, psi ne, ti to vyberou 😊
A taky jdeme chystat Rudolfa, i když hodně z vás
tomu závodu říkáte, že přijedete na Aika....a to mě vždy potěší, že to takto
vnímáte, nebojte, Aiko je stále připravený vás opět přivítat na dalším ročníku.
Helena, Darko, Cody a stále věrný Aiko a Ťapinka
Děkujeme za pěkný článek Heleně Bayerové
Za HMC tým Petr Macek ml.